1_kamenka-02_orig

Historie Kamenné čtvrti

1925

Do jediného obecního domu stojícího v bývalém lomu pod Červeným kopcem se stěhuje Jan Vychodil, který je zřejmě prvním místním obyvatelem. Tento dům (č.p. Kamenná 67) byl zbudován již dávno před rokem 1925 a byl původně využíván jako správní budova lomu a sklad střeliva.

Od tohoto roku se datuje počátek městem iniciované výstavby nouzových objektů. Domky jsou budovány od bývalé správní budovy směrem do vnitřního prostoru lomu, staví se na základě stavebního povolení v prostoru Dolní skaly. Stavební materiál je získáván mimo jiné z nedaleké Kohnovy cihelny. První domky jsou stavěny tzv. na kostru (dřevěný rám je vyplněn zdivem). Staví se na etapy a to zpravidla sedm měsíců až tři roky. Obyvatelé jsou městu povinováni placením tzv. uznatného. Jedná se o poplatek vyměřený za užívání obecního pozemku určitým počtem osob za následujících či podobných podmínek: „Místo se vám propůjčuje do roku 1934 do odvolání kdykoliv a z jakýchkoliv důvodů, bez nároku na jakékoliv odškodné nebo náhradu z titulu odvolání daného povolení za roční uznatné

K 120,-.“


1927

V kolonii je zbudován první vodovodní stojan.


1928

Rybníček v lomu, který doposud sloužil jako zdroj „pitné“ vody, je zavezen stavební sutí a na jeho místě jsou postaveny nové domky.


1928 1932

Do těchto let lze datovat počátek stavební aktivity v Horní skale. Staví se v nejvýchodnější a nejvýše položené části kolonie na obecních pozemcích. Na přilehlém soukromém pozemku majitele Macourka se domky budovat nesmí, jelikož je zde stále otevřený lom. Domky vyrůstají živelně, s vědomím úřadů i bez stavebního povolení, které však bývá často vydáváno až dodatečně. Stavby jsou úřadem vnímány jako provizorium a je uložena lhůta pro jejich odstranění, to však až na výjimky nebývá realizováno.


1929

Jiří Mahen vydává román Nejlepší dobrodružství zasazený do prostředí Červeného kopce, děj se odehrává kolem roku 1925 a je zde popsáno založení místní cihlářské kolonie.


30. léta 20. století

Kolonie se rozrůstá o obyvatele ze zrušené kolonie na ulici Polní. Koncem 30. let je v Dolní skale zavedena kanalizace, která je vystřílena trhavinami do skály, každý vlastník domu musí přispět částkou 380 Kč.


1932

Pozemky majitele Macourka v prostoru Horní skaly přechází na majitele Černého, který zde povoluje další výstavbu nouzových objektů. Město usiluje o zrušení kolonie. Na obranu kolonistů vystupují 11. listopadu 1932 komunisté, schůzka se odehrává v hostinci u Džindžilů na ulici Křížová. Diskutující poukazují na dodržování čistoty a hygieny v kolonii.


12. 12. 1935

Toto je datum oficiálního vzniku názvu ulice Kamenná kolonie (Kolonie in der Steingasse), toto jméno je zvoleno podle polohy nouzové obytné kolonie ve vytěženém kamenolomu.


1937

Ustává stavební aktivita v Dolní skale.


1941

V Horní skale je zavedena elektřina.


1946

V květnu tohoto roku je v Dolní skale slavnostně otevřen svépomocí zbudovaný dětský útulek. „V této době organizují komunisté pro občany kurzy ruštiny a pro ženy ošetřovatelský kurz.“


Po r. 1948

Dochází k odstranění místních veřejných záchodků. Je zaveden jednotný svoz odpadků a otevřena prodejna potravin v Dolní skale. Celá kolonie čítá 132 nouzových objektů, ve stejné době je jich v celém Brně evidováno 920.


50. léta 20. století

V rámci akce Z je vybudována provizorní vodovodní síť, která zásobuje místní domky dodnes. Je postaven místní kulturní dům. Ze stran úřadů probíhá intenzivní snaha o zrušení kolonie.


1951

K městskému vodovodu je připojeno prvních 23 domků.


1952

Dochází k obnovení tradice pořádání místních vesnických hodů. Prvorepublikové hody jsou konány až třikrát do roka a trvají i několik dní.


1954

Je provedena plynofikace horní i dolní části kolonie.


1958

Kamenná kolonie je oficiálně přejmenována na Kamennou čtvrť.


1969

Národní výbor města Brna vydává nařízení o likvidaci některých domků, které však není uskutečněno.


70. léta 20. století

Část dělnického obyvatelstva kolonie se stěhuje na nově vystavěná brněnská sídliště. Původní obyvatelé stárnou a vymírají, mladší generace starousedlíků často vnímá svůj původ jako stigma. Opačným pólem je vyhrocený skalácký patriotismus. Kolonie je Brňany vnímána jako sídlo deklasovaných živlů.


1974

Kamenná kolonie získává statut dělnické revoluční památky, uvažuje se o její přeměně na muzeum dělnického hnutí demonstrující nuzné životní podmínky dělníků za kapitalistické první republiky.


1976

V Kamenné čtvrti je evidováno 260 obyvatel nad 18 let věku, z toho 116 mužů a 144 žen. Stojí zde 128 domů, 68 v Horní a 60 v Dolní skale.


1977

Dne 22.9. 1977 se na ONV Brno I koná schůze, na které je projednáván budoucí osud Kamenné čtvrti. Po zimním období je narušena lomová stěna a sesuvem kamene je přímo ohroženo 19 domků. O lokalitu projevují zájem zástupci BVV, kteří by plochu asanované kolonie rádi využili pro zbudování skladů a „malých pohostinských zařízení pro jednání s obchodními zástupci zahraničních partnerů, nebo pro postavení vzorových domků OKAL, VELOX nebo TREND.“ Zvažováno je i ponechání některých objektů a založení menšího skanzenu či například využití některých domků pro „umístění přestárlých občanů se stálou pečovatelskou službou. Přednostně by zde byli umisťováni občané z Kamenné čtvrti.“ Plánované asanaci stál v cestě nedostatek náhradních bytů pro obyvatele kolonie a také celkově nejasný plán pro využití této lokality. Odbor kultury při JmKNV si u VUT objednává studii zpracovávající návrh pro využití a řešení tohoto území.


1979

Brněnská fakulta VUT vytváří projekt, ve kterém se počítá s využitím Kamenné kolonie jako dělnického skanzenu s expozicí uměleckých řemesel, síní tradic, atd., dále pak jako moderních ubytovacích prostor pro vysokoškolské studenty a pro potřeby brněnského výstaviště.


Přelom 70. a 80. let 20. století

Probíhá nová vlna osídlení kolonie, starousedlíci jsou částečně nahrazováni nově příchozí komunitou mladých volnomyšlenkářů oceňujících místní genius loci, kteří za nízké ceny postupně skupují a opravují chátrající domky a zakládají zde rodiny. Tomáš Bochořák a Jarmila Čepeláková z tehdejší brněnské univerzity J. E. Purkyně provádí rozsáhlý etnologický výzkum věnovaný způsobu života a slovesným projevům původních obyvatel čtvrti.


80. léta 20. století

Pracovníci Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody navrhují zachovat kolonii jako ukázku bydlení dělnických rodin v meziválečném období, je vypracován návrh na přestavbu kolonie na zázemí hotelového typu sloužící návštěvníkům brněnského výstaviště.


Po r. 1989

Kamenná kolonie získává pověst umělecké čtvrti, prudce narůstá cena nemovitostí, dochází k přílivu nových „movitějších“ obyvatel.


1995

Vodovodní „krize“ v dolní části kolonie, dočasné přerušení dodávek vody.


2000

Havárie vody v dolní Kamence a dočasné přerušení dodávek. Založení občanského sdružení Kamenka jako reakce na havarijní stav místní vodovodní sítě a absenci kanalizace v Horní skale.


2009

Obnovení tradice místních hodů (zvané Štefanské hody na počest Stefana Schoedela).

MMB definitivně zamítá dlouhodobě plánovanou investici do rekonstrukce místní vodovodní sítě. Po zavedení nové cenové mapy pro město Brno se navyšuje hodnota pozemků pod domky v Kamenné čtvrti na 2.690,- Kč/m2. Začíná série dlouhých vyjednávání s městem o oprávněnosti této ceny, která iniciují jak jednotliví obyvatelé čtvrti, tak občanské sdružení Kamenka.


2010

Kamenka o.s. iniciuje jednání s MČ Brno-střed o novém znění nájemních smluv na pozemky pod domky a přilehlé parcely. Na základě intervence o.s. Kamenka investuje MČ Brno-střed do opravy místní komunikace spojující Kamennou ulici s Dolní a Horní skalou.

Každoročním červnovým pravidlem se stává hudební a divadelní festival Kamenka OPEN na louce nad Kamenkou, navazuje na Nespoutaný život v Kamenné kolonii z let 2005-08.


2011

MČ Brno-střed si samo sobě nechalo nezákonně zbourat památkově chráněný dům č. p. 761/38. Vzniklou kauzu vyřešilo zpětným odpamátněním objektu, nikdo nebyl potrestán.


Od r. 2015

Snahy obyvatel Kamenné čtvrti o možnosti využívání Kulturního domu. Jednání s pronajímatelem MČ Brno-střed a se stávajícím nájemcem Sdružením FILIA jsou zatím neúspěšná.

Pouze v horní části je normální vodovodní řad, spravovaný BVK, ve spodní části je voda stále vedena sítí postavenou v „akci Z“ v roce 1951, nebyla nikdy rekonstruována, BVaK ji neakceptuje, neudržuje a fakturuje spotřebu (i ztráty) hromadně pro několik desítek domů na jednom oficiálním vodoměru. Snaha o správu BVK celého vodovodního řadu je stále neúspěšná.

MMB stále odmítá prodej pozemků pod jednotlivými domy jejich majitelům.

K pravidelným akcím během roku se přidal První máj v Kamence a Jarní a Podzimní běh Kamenkou.


Zdroje:

Jarmila Čepeláková, Slovesné projevy v nouzové dělnické kolonii Kamenná čtvrť v Brně (diplomová práce), Katedra etnologie UJEP, Brno 1981.

Tomáš Bochořák, Způsob života dělnických rodin v brněnské Kamenné čtvrti (diplomová práce), Katedra etnologie UJEP, Brno 1979.

Milena Flodrová, Kamenná kolonie, Encyklopedie města Brna, http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_ulice&load=2337.

Miloslav Laichman, Brněnské nouzové kolonie za předmnichovské republiky, Vlastivědný věstník moravský XIV, 1959, s. 25-29.

Jiří Mahen, Nejlepší dobrodružství, Brno 1950, s. 163-164.

Ladislav Plch, Kamenka po letech obnovila tradici pravých vesnických hodů, Brněnský týdeník, http://www.brnenskytydenik.cz/200910211808/mestske-casti/kamenka-po-letech-obnovila-tradici-pravych-vesnickych-hodu.html, 21. 10. 2009.

Jiří Slavičínský, Kamenná kolonie a občanské sdružení Kamenka – případová studie (diplomová práce), Katedra sociologie FSS MU, Brno 2006.

Jana Svobodová, Brněnské obytné kolonie, Brno v minulosti a dnes XV, 2001, s. 381-462.

Jana Kořínková


Charakteristika a historický přehled

Kamenná kolonie se skládá ze dvou částí – západní, níže položené, a východní. Oběma prochází jediná ulice jménem Kamenná čtvrť. V Kamenné kolonii se nachází mnoho malých domků, které jsou na sebe navzájem nalepené. Vedle již zmíněné „hlavní“ ulice mezi nimi prochází spleť úzkých uliček. Osada vznikla nelegálně roku 1925 ve vytěženém pískovcovém lomu v severním svahu Červeného kopce jako nouzová kolonie chudých dělníků pracujících v Kohnově a Jílkově cihelně. Roku 1929 zde existovalo již přes 100 domků. V době velké hospodářské krize se zástavba osady rozšířila. V dobách československé První republiky měla osada v rámci Brna dokonce vlastní samosprávu se starostou a byly zde pořádány hody. V 60. a 70. letech 20. století se sem začali stěhovat umělci a bohémové. V současnosti je v osadě asi 130 domů. K problémům osady patří chybějící kanalizace, špatná dostupnost městské hromadné dopravy, ale i to, že majitelé zdejších domů až donedávna neměli možnost odkoupit si od statutárního města Brna pozemky pod svými domy, a mnozí z nich si stěžují na městem stanovené ceny, protože prý neodpovídají stavu zdejší infrastruktury.

Vývoj územní a správní příslušnosti

Osada leží na pozemcích, které původně náležely ke katastrálnímu území Staré Brno, později ke katastrálnímu území Staré Brno I. a od roku 1915 až do druhé poloviny 60. let 20. století ke katastrálnímu území Staré Brno a Vídeňka. Od konce 60. let 20. století náleží k tehdy nově vytvořenému katastrálnímu území Štýřice. V letech 1947-1949 byla osada součástí městského obvodu Brno II., v letech 1949-1954 náležela k městskému obvodu Brno V., v letech 1954-1990 k městskému obvodu Brno I. Od 23. listopadu 1990 je osada spolu s celými Štýřicemi součástí moderní samosprávné městské části Brno-střed.

Zdroj: Wikipedia.org